Lukaš:
Moje první dojmy ze zdejšího života lidí byli rozpačité. Zarážející pro mne bylo když jsme čekali na autobus v Daru, tak každý druhý na ulici něco prodává (jídlo, hodinky, kapesníky ,brýle ,atd.).
Ale nyní si myslim ze jsem se do toho už zacal vzivat.
Včera 3.7. v Neděli jsme byli na nědělní mši ve zdejším kostele a byl jsem z toho dojatý az uplně na měkko. Zdá se mi že tady je to úplně jiná zaležitost než u nás v České republice , v českých kostelech bývá taková pochmurná náladaa příde mi to nezáživné, ale to co jsem zažil tu se nedá tak lehce popsat.Lidé si na sebe oblečou slavnostní kroje a je to úplně odlišné od české mše, lidé zpívají chorály a tancují u toho, před farařem bli děti oblečené také v krojích a tancovali do afrických rytmů chorálů, bylo to pro mne velmi dojemné a strašně se mi to líbilo. Na konci mše byla sbírka a každý v kostele bez vyjímky přispěl.
Dnes je 4. den(pondělí) našeho pobytu v Igogwe a zdá se mi že tu je dnes práce až nad hlavu . Rasti se sestrami a s nákým novým zdejším doktorem ordinují o 106 a stejnak pořád před nemocnicí a v čekárně čekají davy nemocnych lidí. Snažíme se pomoct kde se dá, chodíme mezi čekající lidi rozléváme vodu, aby nebyli dehidratovaní, pro malé děti které jsou podviživené vařímé výživnou kašičku
Žádné komentáře:
Okomentovat