Michal:
Již nějakou dobu jsme rozděleni na tři skupiny. Tomáš s Martinem jsou v Mahangu a okolí a sbírají informace o sirotcích o které pečujeme. Mnoho informací o tom, jak se Tomáš má, nemáme. Ze zřídkavých informací, které jsou vepsány do krátké sms to vypadá, že se jim jejich úkol daří. O tom jak se věci ve skutečnosti doopravdy mají napíše zajistě Tomáš sám do tohoto blogu.
Skupina kolem Rastiho odjela léčit do různých dispenzářů již předvčerem. Skupina Bezmámy (Michal, Míša, Gabča,Zuzka) je nyní v nemocnici a sirotčinci v Igogwe. Náš úkol je nyní zjistit potřeby sirotků-malých špuntů.
Tito špunti pokud nebudou adoptováni či navrácení příbuzným, budou pravděpodobně umístěni v sirotčinci v Mahangu. Ve zdejším sirotčinci jsou i s vrozenými vyvojovými vadami, s lehkými mentálnimi postiženími, ale i s HIV. To mi však nebrání abych je nepojmenoval tlupou strašně pěkných miminek.
A jak to vypadá z pohledu muže (tedy Michala), který vlastní děti nemá a ani se se s nimi ještě v bližší rodině těsněji nesetkal? Vy maminky co máte, nebo co jste vychovaly nějaké to mimčo budete asi tušit jak. Představte si 39 miminek a na ně 3 ošetřovatelky, které musi stíhat všechno. Od praní, vaření jídla, krmení, uspávaní až po udržování dobré nálady. Ošetřovatelky tedy mohou dělat pouze "hrubou" práci. Na vytváření podmínek, kde by měl vznikat cit alespoň podobný jaký je normální mezi maminkou a miminkem, bohužel není prostor. A to nyní dělají naší dobrovolnici jako je Zuzka, Gabča, Míša a taky někdy já. Z mého pohledu to vypadá celkem jednoduše. Prostě jim člověk věnuje čas. Například jsem si sednul do místnosti s deseti miminkami. Začal jsem jim zpívat a téměř všechny tento můj výkon ocenili upřenými pohledy a přestaly plakat. Nevím jestli z šoku z mého zpěvu... Některé se ke mně doplazily a jen tak se mě držely za nohu, tiskly a tulily se ke mně. Některé zaujaly moje chlupy na nohách. Sem tam se mimča počůrají, a protože je to již poněkolikáte za krátky čas, tak se pročurají až na skrz. To jsem hned utíkal pro kyblík s vodou a hadrou a chtěl jsem to vytřít. Než jsem doběhl nazpět, tak se již miminka v loužičce čvachtaly. Načež se samozřejmně téměř vše vpilo do jejich šatiček. Ale to už začínalo krmení, takže ošetřovatelky nedbaje vlhkého oblečení, děti pozbíraly a odnesly je do "výkrmny". Protože se ke mně mimča tulily pořád, pak je jasné, že oblečení jsem měl vlké i já a to jsem se nemusel počůrat. Lulanky jsem měl i za ušima. Ale holky se umí s miminkama mazlit ještě lépe, proto se potýkaji i s kakánkama :-) Ale stojí to za to. A tak si tady žijou miminka z Igogwe.
Gabča, Zuzka a Jakub byli taky u císařského porodu. Hlavním doktorem byla opět sestra Flora. Která po porodu suše konstatovala, že vznikly asi všechny možné komplikace jaké vniknout mohly. Tři učastni dobrovolníci si následně dopřáli slivovičky...
Žádné komentáře:
Okomentovat